pátek 25. července 2014

McMeditace a fastfood spiritualita

Osobně jsem zastáncem moderní, praktické a rychlé cesty. Proto je pro mě příjemné sledovat a povzbuzovat mnoho nových cest a alternativních vyjádření duchovního hledání. Přesto nejsem nadšen z nových trendů, které je možné označit jako McMeditace a fastfood spiritualita. Prostě všechny cesty, které příjemně polechtají parto, ale na dlouho nezasytí.


Mě spíše těší cesty, které jsou opačné. Je příjemné si vychutnat dobré a chutné jídlo, udělat si na něj čas a mít k němu vztah. Vychutnání si jídla prakticky znamená mít z něho potěšení po všech stránkách.  Je to recept, suroviny, prezentace a dovednost kuchaře. A to nenajdete ve fastfood řetězci.


Ale navíc to není jen pasivní přístup, jde také o spoluúčast. Čím více o daném pokrmu, jeho přípravě, surovinách a jejich původu víte, tím více si jídlo můžete vychutnat. Najednou se každá surovina otevře a odhalí svůj význam a poučení. Je živá, spojená s lidskou cestou a přivede vás zpět k zemi a životu samému.Nejlepší je, když už máte určité vlastní zkušenosti a znalosti a dokážete sami poznat a vybrat si kvalitní produkt bez ohledu na to, co říká marketing, obal, prodejci a ostatní lidé.


Je překvapivé, jak málo lidí opravdu dbá na kvalitu jídla a věnuje se jí. Většinou ji zanedbávají natolik, že to jde až do nebezpečné úrovně - že již ani nerozlišují mezi nezdravým a zdravým jídlem anebo surovinou a náhražkou. Snad doufají, že za ně bude myslet někdo jiný. Snad je to vše zdravé, když se ten klaun v letáku tak usmívá. Snad by výrobce nepřidal do jídla náhražku, která je nezdravá jen proto, aby vydělal o jednu korunu více na porci. Snad by si ověřil, že pokud nakupuje hovězí, tak to není koňské maso nebo růžový sliz. Bez bdělosti se toto “snad” promění na jistotu, a to vždy ve váš neprospěch. Ano, asi to moc nepřekvapí, že výrobce chce šetřit a dá do jídla náhražky. Je to snadné rozhodnutí, které se samo nabízí. Pokud zákazník nevyžaduje a ani neumí rozpoznat kvalitu, proč by ji tam výrobce dával? Případně dá jen to minimum, co musí dle normy nebo zákona splnit bez ohledu na kvalitu. Zdá se, že kvalita není něco, co je masově k mání a masově propagováno a ani nemůže být. Bylo by to zbytečné pro lidi, kteří ji neumí ocenit a hlasitě se dožadují svého levného produktu, o jehož obsahu nemají tušení a nezajímá je. Když cena stoupne třeba jen o korunu, ihned běží za levnějším. A tak výrobci přidají více mouky, více tuku, více slizu, více koňského… A hlavně spousty soli, glutamátu a koření. A také cukru a kofeinu v nápojích. Mnohé z toho jsou látky, které způsobují závislost.


Toto vše, co jsem tady popsal, se děje i v duchovních nabídkách na trhu.Pokud máte zájem o kvalitu, ale nedáte si čas a péči ji opravdu rozpoznat a následně ocenit, pak je  vaše šance najít skutečně kvalitní produkt opravdu nízká.


Co je k mání? Lákavě zabaleno, naředěno a dochuceno do neodolatelné nabídky:
Meditace pro snížení stresu
Meditace a metody pro prosperitu
Meditace pro relaxaci
Meditace pro lepší vztahy
Meditace pro delší orgasmus

Rychle sníte a odejdete nasyceni - tedy v jistém smyslu. Bez přemýšlení, co v tom jídle vlastně je.Co je na tom tácu? Co je v tom nápoji? Hlavně, že se po odchodu cítíme o kousek lépe. Cukry a tuky to lehce zařídí. A co pak dál?Meditace může nabídnout relax i fitness i terapeutickou stránku ale pokud to využijete na to aby jste vydrželi běhat ve shonu světa déle a tak si nahromadit více, nebo si snížily niterní bolest a tím se déle udžely v zatemnění ega, a tak chytře oddalili nutnost hluboké změny přístupu a vnímaní života, pak ta všechna činnost je spíše opakem možností a skutečného přínosu meditace. Tedy doufáme že když se to jmenuje meditace tak to musí být pro nás dobré a směrovat nás ke svobodě. A tak máme svolení již dále nemyslet a tak můžem bez kontroly a vlastního zamyšlení spokojeně kráčet opačnou cestou.

Instantní nabídka, zlepšení za víkend, bohatství za 7 dní to není ta rychlá cesta, o které někdy mluvím. Pokud dostanete moc a techniku, ale nedostanete skutečnou moudrost, pak nedostanete nic.Je to jen dočasné potěšení, které buduje závislost na prodejci.

Hledejte cestu, která ctí život takový, jaký je. Ten není vždy hezky zabalen a nechutná vždy stejně.Život nám také někdy říká věci, které nechceme slyšet – ale právě ty nás mohou duchovně otevřít nejvíce.

Hledejte řešení, které vám nabídne cestu, jak dosáhnout trvalého míru a moudrosti. Protože bez moudrosti se vše promění na zmatek a utrpení.McMeditace má své místo a může být vstupní branou. Přesto je jisté, že duchovní jídlo, po kterém jste nadšeni, dobře pobaveni, ale u kterého nemusíte být skutečně přítomni a přemýšlet, to není skutečné duchovní jídlo. Vše vypadá úžasně, jenom ten esenciální obsah tam nějak chybí. A to, co je pro lákavost přidáno, je mnohdy jed a buduje závislost. Takový je už svět, máte svobodnou volbu, ale také máte zastřenou mysl, která je často lehce svedena.

čtvrtek 24. července 2014

Rizika naivity na asketické cestě - díl 2

V předchozím díle bylo řečeno, že askeze je ve svém konci jen nástrojem, kterého má být použito umně a tedy ve správném čase, na správném místě a správným způsobem a intenzitou – tak, abychom se pokud možno dopracovali do pozice, kdy již uvidíme kořeny našeho problému a počneme práci na nich. Pro tento nejdůležitější krok se tedy techniky povrchní askeze již stávají okrajovými, protože nemáme zájem jen omezovat projevy ega, které tvoří utrpení naše i ostatních, ale vytrhnout jeho kořeny.

Brzy poznáme, že špatné činy, které vytváří utrpení pro nás i pro ostatní, a tím i závoj nevědomí, se nevytváří sami, ale mají určité příčiny, a že pokud tyto příčiny odstraníme, již nebudeme muset kráčet po cestě omezování našeho jednání, která tvoří základní díl asketické cesty, ale otevře se cesta jiná, cesta blaženosti. V momentě, kdy porozumíme, že tyto příčiny jsou uvnitř nás a nikoliv venku, počíná také pravá duchovní stezka. Dobrá zpráva je, že právě z tohoto důvodu máme také plnou moc je odstranit. Pokud tomu někdo neporozumí, pak bloudí v pověrách a v prázdné teatrální askezi, která slouží egu.

Špatné pochopení a preference teatrální askeze nepochází jenom z romantických duchovních textů, které tím symbolicky popisují hloubku vnitřního procesu a hloubku vnitřní odevzdanosti, ale zejména ze zdrojů běžné masové kultury, od pohádek přes romány až po noviny, film a televizi, které tyto výstřední a často šokující elementy s radostí přejímají a dále zpracovávají již bez jakéhokoliv dalšího kontextu, jen proto, že asketické projevy budí rychlý zájem a emoční reakci publika, a proto je snadné je propagovat a používat jako marketingový nástroj určitých idejí.

Hluboká duchovní snaha a její cesta je nesnadně propagovatelná. Není ji vidět. Nic pro marketing. Nic pro ego. A proto i ega diváků nemají zájem o to, co je na povrchu zcela obyčejné.
Asketické cesty u diváků často budí dojem velikého pokroku a těžké správné cesty, a to nejenom u lidí méně inteligentních a pověrčivých, nýbrž i u vzdělaných osob.
Komu ale slouží propagace víry a informací, že duchovní cesta je těžká? Komu slouží toto teatrální zamlžování jasných informací o cílu a cestě duchovní snahy?

Z hlediska hledajícího – asketické cesty dělají tento dojem i na jeho vlastní ego.
Tomuto egu je příjemné mít sebeidentitu žáka duchovní cesty, aby se uklidnil hlad hledání, a současně mít takovou cestu, která je iluzorní a nikam nevede, aby bylo riziko, že ego samotné bude odhaleno, sníženo. A navíc takovou, která na každém kroku budí příjemný pocit speciálnosti, že někam patříme, že nejsme jako ti jiní, ti sobečtí nevěřící, že víme, jak vesmír opravdu funguje, a která dále budí falešné uspokojení o tom jak těžce pracujeme na našem růstu a jak opravdu trpíme pro boha a ostatní, etc. Zcela jistě ego příjemně uspokojíme oděvem a způsobem chování. Nejíme to nebo ono, nosíme takový a takový oděv a máme takové a takové přátele, kteří jsou jako my.

Asketická cesta se brzy stane svým opakem, protože nehlídané ego má schopnost proniknout vším a vše zničit nebo změnit ke svému obrazu. Pro ego není nic svaté. Pronikne lehce pod svaté roucho, lehce se dostane do svatého chování i do svatých textů, takže bude černé na bílém. Jak lehké.

Místo pokory: nabubřelost a pocit, že jedině my jdeme správně a víme, jak to je.
Místo moudrosti: zkostnatělé a zpráchnivělé texty prolezlé egem, čtené egem, interpretované egem. Místo lásky: stovky a stovky přikázání, zákonů a předpisů, které je nutné pod hrozbou trestu dodržovat.

A co nám zůstalo z oblíbené a populární asketické cesty?
Nic. A to stačí. Pokud by něco zůstalo, i to by bylo brzy prolezlé egem. Protože máte-li lásku, moudrost a pokoru, pak tuto naivní asketickou cestu nepotřebujete. Uvnitř vás bude blaženost a ta nemá potřebu získávat cokoliv výměnou za bolest.
A je-li opravdu veliká, pak nemá touhu získat více. Co více?
Vše přijde samo, bez nucení. Co bylo vynuceno a stvořeno skrze ego, nemá hodnotu ve smyslu duchovního dosažení, je to jenom hra na povrchu a proto je marné hledat tam místo duchovního spočinutí. A domněnka o nalezení je jen smutným projevem zmatení, které potlačilo i nutnou zdravou sebereflexi a základní integritu filosofického myšlení.

středa 23. července 2014

Rizika naivity na asketické cestě - díl 1

V jádru každé mystické cesty je omezení ega. Ať už je to jeho chtivost, strach nebo lpění, jedná se o obecně o potlačení iluzí, které má o své vlastní důležitosti. (Více v článku Stín, všude kam se podíváš.)
Toto velmi přirozeně vybízí k asketické cestě, kdy se omezujeme v jednání a vzdáváme toho anebo onoho.
Chybou je, když praktikujeme askezi a nevíme, jak funguje. Tehdy se dostaneme na scestí iluzí o tom, co askeze je a co má dělat, a z toho sklouzneme do bizarních praxí a sebemučení, které neslouží nikomu jinému než našemu egu a jeho touze po identitě, po speciálnosti anebo úniku z reality.

Duchovní sebeidentita je stejně zničující jako materialistická nebo jakákoliv jiná identita. Je jedno, jaký kabát ego má. Pokud nám jde o převlečení ega do lepšího, případně svatého kabátu, lehce se spálíme a skončíme v horší pozici, než jsme začali. Dobrý úmysl ještě neznamená, že výsledek bude také dobrý. Právě naopak, dobrý úmysl kombinovaný s naivitou může být často cestou k problémům. Pamatujte si, že pokud musíte useknout hlavu krávě, je to pořád lepší než useknout hlavu posvátné krávě. Velmi dobře si promyslete, zda chcete vytvářet posvátné krávy a obklopit se jimi. Ledaže jste připraveni jíst také posvátný steak. Tyto dvě věci nelze oddělit.

Hledající často sáhnou po asketické cestě ze zavádějícího pochopení askeze, zejména pro její lehkou dostupnost a proto, že mentalita „tam je nepřítel, pojďme na něj“ je vysoce rozšířená a lákavá, pochopitelná, i když od začátku úplně chybná. Jakmile začneme mluvit o nepříteli na duchovní cestě a nechápeme, že mluvíme symbolicky a nikdy ne v doslovném významu, jsme ve světě primitivního náboženského systému, který uctívá směrové cedule, ale nedovede se podívat, kam směřují, natož je následovat.

Pochybení v interpretaci slov je běžné zejména proto, že jsme omezeni limitacemi naší řeči a někdy i veliký mistr používá v rámci proslovu emoční a motivační prvky, které jsou nevyhnutelně více duální, a tak i více náchylné k doslovné interpretaci anebo chybné interpretaci. Překladem a zejména plynutím času se pak ještě více vzdalují svému kontextu, v němž byly proneseny a následně napsány, a stávají se ještě duálnějšími a méně transparentními, až zcela netransparentními a zavádějícími. Staré texty často používají slova, která jsou vícevýznamová a v daném kontextu mají jiný odstín anebo jsou dokonce humorná. To je něco, co lze těžko přeložit. Pokud vtip přeložíme bez humorného podtextu, pak často dojdeme k veršům, které zní tajemně a mysteriózně a žáci je recitují s naprostou vážností, avšak kdyby se vrátil starý mistr a slyšel je, válel by se po zemi smíchy. Pak by si možná sedl a vysvětlil jim původní smysl těch veršů. Žáci by mu nejspíš odpověděli: „My tady následujeme učení našeho mistra v nezměněné podobě již po tisíc let a o tobě nic nevíme.“ Načež by se on zasmál podruhé a spěchal by pryč, aby si dal misku piva na zotavenou.

Asketická cesta je prezentována povrchně, ale ve skutečnosti je nesmírně hluboká. Má význam pro hledajícího i pro společnost a kmen. A je to právě její hloubka, která dala vzniknout mnoha textům a návodům, kde je doporučována. Je to mocný nástroj, který je naší spásou, používáme-li jej umně, avšak v opačném případě je naší zhoubou a zhoubou lidí a světa kolem nás.

Správné pochopení askeze znamená, že usilujeme pomocí dočasné metody o naši hlubokou vnitřní změnu a poznání skutečného stavu věcí. O nic jiného. Pokud se toto na asketické cestě velice brzy nedostavuje, pak jdeme scestně.

Sebemučení a doufání, že bůh ocení mučení našeho těla a dá nám dary, je zhoubné. Jenom naše vlastní pochopení pravého stavu věcí nás osvobodí, opravdu nic jiného.
U základu špatného pochopení askeze je ego a jeho touha po kontrole, moci a jistotě. Neustále máme pocit, že to, co nám schází ke štěstí a spokojenosti, je moc, ale ve skutečnosti nám schází moudrost.

Pokud se domníváme, že život a duchovní cesta jsou procesy, kde máme, musíme nebo můžeme mít všechno pod kontrolou, tak se velice pleteme. A tvoříme si tím jen utrpení a frustraci. Jak postupně roste naše porozumění, tím je nám jasnější, že věci nemáme pod kontrolou a ani nemůžeme mít, a představa, že tomu tak bylo nebo mělo být, byla jen zdáním. Iluzí ega, pro které je nejistota ohrožující.

Askeze může být vnitřní nebo vnější, tj. v rámci jednání.
Vnitřní askeze, ale zejména fyzická askeze, bolest a mučení těla mnoha způsoby, dovede vyvolat různé stavy změněného vědomí a stavy, které budí dojem duchovního pokroku ve vědomí askety i ve vědomí ostatních lidech pozorujících asketovy sebemučící elementy a jejich následky.
Tyto lze umně využít, ale stejně jako u drog je stabilizace dosažení vysoce obtížná. Je nesnadné dojít k trvalému užitku. A právě krátkodobá efektivita nebo zdání této efektivity je to, co je nebezpečné. Při naivním používání je askeze jako lék, který na povrchu budí zdání, že se „něco děje“, a proto tedy funguje, avšak  který se stal z důvodu špatného užití jedem. Člověk pak říká, já cítím to nebo tamto, domnívaje se, že něčeho dosáhl. Ale ve skutečně je to jenom jeho tělo křičící o pomoc a vykazující známky dysfunkce a pozvolného poškození a umírání.

Někdy dysfunkce umožní i projev duchovních sil a zážitků. Není důvod k oslavě, jsou to zážitky skrze jed a dlouhodobé otravy jím. Je to politováníhodné a ještě mnohem více jsou politováníhodní ti lidé, kteří to pozorují, nechají se tím zmást a jsou svedeni na cestu pověr, hlouposti, naivity a romantických projekcí. Tímto směrem skutečná cesta nevede. Pokud se nestáváte moudřejším a soucitnějším, pak vše další, co byste mohli získat skrze askezi, nemá hodnotu. Bude to jen prázdné, falešné a ubohé posluhování egu při skvělých představách, jak jsme ho zničili.

Stín, který je všude, kam se jen podíváme.

Stín, který je všude, kam se jen podíváme.
Práce s naším egem a se stínem je velmi klíčová pro kvalitní duchovní praxi.Ego a stín jsou evropské termíny, které se nacházejí také v tradičních asijských systémech, označené přímo (pod mnoha jmény) anebo symbolicky.Nalézáme je jako součást systémů, které popisují metody pro práci s naší karmou a očišťování kořenů karmy, překážek a stavů, co nás svazují, očišťování našeho energetického těla, očišťování bloků a uzlů v energetických centrech a dráhách a podobně.Ty systémy, které jsou pokročilé, od počátku považují tělo, emoce a mysl jako jednotné a neoddělitelně spojené. Na základě tohoto vhledu budou fyzické aktivity (jsou-li umně provedeny, podle toho, co je nejefektivnější pro daného studenta) působit účinně také na mentální rovinu. 


V starých náboženstvích a také v zjednodušeném hinajánovém buddhismu se říká, že věci a situace jsou tím, co nás strhává na scestí a do pekla utrpení, a měli bychom se jim tedy vyhýbat. Do těchto seznamů zařazují věci, které jsou nectnostné, ty, které přinášejí radost a potěšení, a také obyčejné věci jako peníze, a rovněž i velmi nemoudře také naše vlastní tělo a jeho potřeby.


V mahájanovém buddhismu a moderní mystice se tvrdí, že je dobré, pokud se vyhýbáme nectnostným činům a konáme ctnostné, ale že to nejsou objekty a okolnosti, které nás svazují, a tak přinášejí stres – utrpení, kterým se tedy máme vyhýbat, ale že jsou to naše lpění a odpor, které nás k nim přivazují spolu s naším plným nevědomým vnořením se do konstrukce „já“. 


Tento směr učí, že umírnění vnitřního lpění a odporu k situacím, emocím a objektům, je klíčovým bodem pro dosažení radostného stavu bytí. Je ale zřejmé, že bez odhalení skutečné příčiny lpění a odporu a procesu „já“ lze mluvit jen o zmírnění limitujících a bolestivých stavů.Proto mnohé pokročilé systémy následně mluví o hlavní příčině, ze které tyto kořeny vyrůstají.Tuto příčinu označují jako nevědomost. Tedy, že jednáme a cítíme na základě nepřesných informací a závěrů. Tyto lze rovněž označit jako iluze a falešné závěry, ale protože nevzešly z čistého nebe bez kauzálních zákonitostí, ale z našeho vnitřního procesu, je vhodné je pojmenovat jako nepřesné závěry. Z tohoto pojmenování vyplývá, že je lze zpřesnit a dále poznat a přijmout takové, které více odpovídají realitě. Tímto pojmenováním se vyhneme zastaralým termínům, emocím a zamotání se do nábožensky romantických představ, které vznikají, když mluvíme, že jsme oběti iluzí nebo vězni v zajetí karmického klamu, i naivnímu počátku cesty, kdy věříme, že máme bez našeho přičinění zastřenou nebo „esoterně“ zatemněnou mysl a že jedině zázračné osvícení nám pomůže. Není to nutně nic tajemného anebo esoterického a komplikovaného. Pokud jsme jednou došli k nesprávným závěrům, můžeme také dojít ke správným anebo správnějším závěrům – takovým, které pro nás i ostatní fungují lépe a přinášejí méně stresu, utrpení, zmatení a vnitřního konfliktu a naopak více míru, radosti, soucitu, flexibility, vhledu a blaženosti.


Proto je tedy klíčovým cílem, aby nám bylo skryto méně, pokud se týče kořenů našeho myšlení, cítění a jednání.Důležitým aspektem našeho bytí je naše ego, projevené „já“, které se považuje za samostatnou entitu úplně oddělenou od celku. Je všechno, co si myslíme, že jsme, i co si myslíme, že nejsme. Je to, jaký si myslíme, že svět je a jaký není a podobně. Je možné, že tyto závěry nemusí být nutně přesné a ani ne nutně nepřesné v náš prospěch. Zdá se tedy, že si udržujeme závěry, které jsou nepřesné a zřejmě i v náš neprospěch. Pokud toto připustíme, pak je s podivem, že tak málo lidí hledá duchovní cestu. Možná je odrazuje zastaralý slovník a prezentace a to, že pojem esoterní a esoterika znamenají dnes spíše synonymum pro politováníhodnou naivitu lidských bytostí a nadšence obchodující s naivitou a krystaly. (A to bych nerad urazil krystaly.)


Ego samotné je spíše jen mírný problém, protože o jeho složení máme alespoň částečné povědomí a v případě potřeby můžeme jeho prvky upravit a vylepšit. Avšak zdá se, že to děláme, až je-li nouze největší. Přesto snaha o vylepšení ega není ještě nutně duchovní cestou. Tou se stává, až když z naší bolesti vytušíme, že zde jsou ještě hlubší místa, do kterých máme strach byť jen pohlédnout. Jsou to části, které skrýváme před sebou a světem a které aktivně potlačujeme, o kterých ani nechceme vědět a chceme je plně zapomenout. Tyto se nazývají stínem. Něco, co je skryto v hlubinách, mimo bdělé myšlení, neviditelné a poznáme to jen proto, že to vrhá stín. Všude, kam se podíváme. Proto tento stín nelze přehlédnout, ale je nesnadné ho vidět, neboť je všude a hledíme na něj již dlouhá léta. Tento stín, jak je vržen ven, nám kazí přesný pohled na věci, skrývá je nebo proměňuje dle svých potřeb.Stín je nahromaděná stará bolest, lidská bolest, věci, které nebyly odpouštěny, a věci, které nebyly plně přijety a tedy jsme se jim nepodívali plně do očí.


Je jisté, že pokud budeme vrhat stín bolesti a stín minulosti ven, nemůže z toho vzejít nic dobrého. Budeme ho otiskovat do okolí a tím ho opět jasně uvidíme, jak se manifestuje v našem životě. Ve skutečném smyslu je stín naším učitelem, naším nejlepším učitelem.


Stínem ho nazýváme také proto, že to je temné místo, kterému jsme odepřeli naši i boží lásku a mír. Toto místo je jako kámen, který nás táhne ke dnu, ke starým chybám a ke starému utrpení opět a opět. Jediná cesta je ho vytáhnout zpět na světlo lásky a následně jej proměnit.


Je zde ale problém, který odradí mnohé. Uvedený pohled říká, že naše utrpení a zmatení je z veliké části náš vlastní výtvor a nikoho jiného. Tím nám dává do rukou veliké ulehčení, ale i velikou odpovědnost, která je pro mnohé neočekávaným překvapením.Problémem není nedostatek boží lásky a moudrosti, ale bariéry, které si vůči ní stavíme a udržujeme. Jaká jiná cesta by tedy mohla být, než tyto bariéry přestat budovat a ty staré plně rozpustit?

úterý 22. července 2014

Co to znamená duchovní cesta a kráčet po ní?

Co to znamená duchovní cesta a kráčet po ní?
Moje osobní zkušenost za 20 let je, že významný průlom často nenastal z knih ani z meditace na polštáři, ale z událostí běžného života. Tyto události jsou, byly nesmírně důležité z mého osobního hlediska, mnoho prvků se propojilo právě ve správný čas. Na povrchu jsou tyto události velice obyčejné. Chtění, strach, bolest, ztráta - prostě život tak, jak jde. Pro toto je tedy těžké tyto situace popsat a přitom právě ony jsou významnější v celku než knihy a nauky.

Duchovní cesta skrze knihy, které jsem četl, a cesty, které jsem následoval, je možná více logicky uchopitelná, ale o skutečné cestě to řekne jen málo. Protože nebýt událostí v mém životě, knihy by neměly vůbec žádnou moc.
Etapy studia v mém životě byly nelineární, někdy spirálově se vinoucí skrze cykly i extrémy. V daném čase a místě byly důležité přesně tak, jak nastaly. Každá z nich mi dala důležitou lekci:hermetika (tradiční, moderní, postmoderní), moderní mystika, mahajánový budhismus a tantrický budhismus.

Moderní mystická cesta v sobě obsahuje prvky sebe-soucitu a sebe-léčení a prvky, které pročišťují ego. Naší starou nahromaděnou emoční bolest, vzpomínky a zvyky, které již dále neslouží k prospěchu.
Učí, jak (pokud to je možné) se vyhnout stresu a utrpení, které si způsobujeme sami nedovedným používáním mysli, a následně i řeči, emocí a těla. A samozřejmě, že používáme-li mysl nevhodně a trpíme, pak náš stav přenášíme a otiskujeme na naše okolí, ať už se jedná o naše děti nebo kolegy v práci nebo naši lidskou společnost nebo přírodu a planetu jako celek.

Snažit se o projasnění naší mysli je velice soucitné k ostatním, k naší modré planetě i k nám samým.

Proto je mystická cesta velmi jednoduchá, máme vždy jasně danou cestou kam kráčet. Ego a zmatená mysl je naší cestou a našim učitelem a přítelem. Nelze se ztratit. A tím, že ego ve svém výsledku produkuje a zvyšuje utrpení nás i ostatních, pomáhá nám tím v naší motivaci, tak jako trpělivý a moudrý učitel, který bdí nad usínajícím žákem. Učitel si zaslouží mnoho vděčnosti. A ne nadávání a násilí, případně vyhazování za dveře, jak to provádí dnešní agresivní a politováníhodní studenti, kteří chtějí spát ve třídě. Tomuto učiteli to ale nevadí, on opět vejde a vyučuje. Jeho jméno je utrpení. A rád zopakuje lekci, které neporozumíte opět a opět a opět. Případně přidá na hlase. Jeho osvícený a laskavý soucit má tu podobu, že nemá žádný laskavý soucit. Jasně a plně ukáže, co je ego a jeho výsledek.

Zdá se, že možná by se nám všem hodilo doučování a zkusit si najít byť jen o kousek mírnějšího učitele. Protože neustále propadat hodně bolí.

Nástroje, ať už mystické nebo magické, sekulární nebo náboženské jsou až druhořadé záležitosti, které je potřeba používat umně. Tedy ty, které fungují a ty které jsou lehce uchopitelné a příjemné pro užití pro daného jednotlivce pro daný čas a místo.Kéž dovedeme uctit naše staré učitele.

Neuctívejme nástroje... užijme jich, ať jsme svobodni za šest měsíců, za rok nebo nejpozději za dva.